Pavel Roub /channel sales manager/

„Dělám v jedné nové IT firmě a ta shání někoho na marketing”, řekl mi jednou kamarád v přestávce našeho squashového duelu.

Zlomové životní momenty jsou často takto nenápadné a neokázalé. Tou firmou byl AIMTEC a bylo to v roce 1997. Dnes se takové firmy označují módním slovem start-up, ale my tehdy byli prostě jen mladí, hladoví po úspěchu a přitom pokorní k podnikání i k sobě navzájem.

Už od začátku jsem cítil, že jsem se stal součástí něčeho výjimečného. Kombinace otevřené firemní kultury, nesmírně inspirativního prostředí a téměř neomezených tržních příležitostí se staly živnou půdou nejen pro růst firmy samotné, ale přirozeně i pro odborný růst nás všech, kteří jsme na tomto úspěchu denně pracovali. Dodnes tvrdím, že všechno podstatné z mých manažerských a obchodních dovedností jsem získal za těch prvních deset let v AIMTECu.

Když mne v roce 2008 oslovila nizozemská logistická společnost, abych vedl její českou pobočku, byl jsem postavený před rozhodnutí, zda tuto riskantní výzvu přijmout. Osobní vazby v AIMTECu dávno přerostly rámec pracovních vztahů a věděl jsem, že se nezpřetrhají, i když firmu opustím. A tak jsem se rozhodl posunout v kariéře o další stupeň. Postupem času se mi podařilo vybudovat si pozici v logistické branži a následně také v obalovém průmyslu, nicméně s tak unikátní tvůrčí atmosférou jako v AIMTECu jsem se už nikde jinde nesetkal.

I proto, když se po téměř osmi letech objevila příležitost se do AIMTECu znovu vrátit, neváhal jsem ani vteřinu.

Nelituji toho, že se v jistou chvíli naše cesty rozešly. Byla to pro mne cenná profesní i životní zkušenost. Ale být zpátky v AIMTECu vnímám tak trochu jako návrat domů.